V minulém článku OČEKÁVÁNÍ A DOMNĚNKY PUSŤ K VODĚ! jsme se dozvěděli, že očekávání a domněnky nám vytváří naši vlastní realitu, která se vůbec nemusí podobat tomu, jak to druhý vlastně myslí nebo jak se hodlá zachovat. Druhého můžeme, místo našeho očekávání, požádat o pomoc či o radu. Místo domněnek se pak zeptat na jeho názor nebo poprosit o vysvětlení.
Strach se změny a s ním související lpění na věcech, na lidech, na způsobu života, je dalším z častých spouštěčů stresových situací, aniž si to uvědomujeme. Tím vším manipulujeme my sami sebe a vzniká nám spousta psychických a někdy i fyzických problémů. Proč vlastně lpíme na věcech a na lidech? Proč se bojíme změn?
LPĚNÍ NA VĚCECH A NA ZPŮSOBU ŽIVOTA
Často se stává, že věci, na kterých lpíme, vůbec k životu nepotřebujeme a život, který žijeme, nás vyčerpává. Toto je těžké si uvědomit a přijmout. Život na sociálních sítích, reklamy (re = opakující se + klamy), média…. Naše osobní bublina, která nám vytváří domnělou realitu toho, co mít, kde být, co dělat, jak žít.
Často v honbě za něčím “co nutně potřebujeme”, svážeme se hypotékou, půjčkami a prací, která nám vydělává na naše dluhy. Jediný dobrý pocit nám pak přináší zakoupené “nutně potřebné” věci, protože na život nám nezbývá čas.
Bojíme se vystoupit z této komfortní zóny, která je však domněle vytvořená a je pro nás spíše diskomfortem. Chodíme na terapie, polykáme prášky, cpeme do sebe cukr v jakékoliv podobě nebo druhou legální návykovou látku - alkohol. Psychicky a často i fyzicky nám není dobře. Přichází k nám nemoci a někdy i nehody, které nás mají zpomalit, zastavit, donutit k zamyšlení.
LPĚNÍ NA LIDECH
Často začneme zjišťovat, díky našim životním zkušenostem, novým dovednostem a našemu seberozvoji, že lidé kolem nás nám (v našem osobním či pracovním životě) nerozumí. Místo respektování našich změn a jinakosti přichází nevyžádané rady a pomoc, kritika, výčitky… A ti, které máme rádi, pro náš začínají být “energetičtí upíři”.
Máme strach udělat změnu. Někdy se děsíme samoty, někdy nás ve vztahu drží “ale my se přece známe tak dlouho a tolik jsme toho spolu prožili”, “kolegové na mě spoléhají”, “firma se mnou počítá”. A raději pak trávíme čas s lidmi, kteří nám více berou nežli dávají. Opravu to tak chceme?
Mnohem bolestivějšího charakteru bývá lpění na lidech, kteří nás měli rádi a opustili nás. Naši partneři, děti, rodiče, kamarádi... Je jedno, zdali je odchodem myšlen odchod fyzický nebo smrt. Často nejsme schopni tyto skutečnosti přijmout.
Nemá smysl trápit sebe tím co bylo a co by mohlo být.
Buďme vděční za to, co nám dotyčná osoba do našeho života přinesla a co nás naučila. Odpusťme jí případné křivdy a odpusťme i sobě.
Žijme v přítomnosti a dívejme se do budoucnosti.
DRŽITEL PROBLÉMU
Dříve, než se pustíme do analýzy stresových situací, je dobré si vyjasnit, co znamená držitel problému. Držitel problému je ten, koho se v dané situaci ta situace opravdu týká. Kdo v dané situaci “má problém”.
Není to ten, který snaží, často nevyžádanou pomocí a nevyžádanými radami, do situace zasahovat a vyřešit ji a problém vztahuje na sebe. Nevyžádaná pomoc a nevyžádané rady mají jednu zrádnost, druhému nepomůžou a druhý se nic nenaučí. My totiž přebíráme zodpovědnost za danou situaci i za důsledky a druhý se jen “veze”.
Pokud tedy chceme, aby situace skončila v nejlepším případě “já jsem OK, ty jsi OK”, je potřeba si uvědomit, co je “náš problém”.
Za co máme v dané situaci zodpovědnost my?
Jaké tato zodpovědnost má důsledky?
Co je problém někoho jiného a jaké jsou z něj plynoucí důsledky?
Pokud budeme vnímat své pocity a potřeby a naši zodpovědnost, snáze najdeme najdeme optimální řešení stresové situace.
TIP: V první kapitole jste uvedli 3 krátkodobé a 1 dlouhodobou stresovou situaci. U každé situace definujte, za co jste zodpovědní a jaké má tato zodpovědnost důsledky? Za co je zodpovědný někdo jiný a jaké má tato zopovědnost důsledky?