V životě se někdy snažíme o DOKONALOST a zapomínáme na to, že:
* Měřítko "dokonalosti" je jen v naší hlavě. Takže si stavíme před sebe zbytečné překážky, které se snažíme překonat různými krkolomnými způsoby. Sebere nám to spoustu času, energie, vnitřní pohody, víry v sebe sama, peněz, trávíme čas bez lidí, které máme rádi... A přináší spoustu očekávání, která stejně nemusí být naplněna dle naší představy "dokonalosti", což vede většinou k našemu zklamání.
* DOKONALÉ všechno už je, záleží jen na tom, zdali to chceme dokonalé vidět a nebo raději hledáme chyby.
* Nezajímá nás názor druhých, kvůli kterým se často tu naši domnělou "dokonalost" snažíme vytvořit. A pak se na ně zlobíme, že naši snahu neocení.
A tak jsem se rozhodla, že se zeptám syna, zdali si chce nazdobit narozeninový dort sám (poprvé úplně bez mého zásahu, pouze za "odborné pomoci" bráchy). Docela mě překvapilo, že:
* Kluci byli nadšení a vůbec jim nevadí, že "překvapení" nebude překvapení. Oni se těší o to víc, že ví co dostanou a můžou se těšit na něco konkrétního.
* Mohli jsme být spolu a užili jsme si to všichni moc! Já se tu nemusím večer trápit sama a přemýšlet, co přesně by mělo na dortu být, aby to udělalo náležitou radost.
* Růžová nakonec není růžová a zelená zelená. Vznikla prapodivná hmota, kterou tam kluci stihli naaranžovat dřív, než aby to barevně vypadalo jako kupa dinosauřího trusu.
* Všechno lze zvládnout snadno a jednoduše a všichni jsou u toho spokojený. Teď už zbývá si to jen zapamatovat a příště, až mi zase najede nějaká domnělá představa "dokonalosti" jí ukázat prostředníček a nechat věci vesele plynout...
Comments